Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JBmen mě nelituj, nD#meklepej nG#7a mé dveře
s chrC#yzantémou v dlF7ani,
hrD#ma na lG#7itování kC#ončí v prvním tahu,
neplivej lFmásku na podlD#mahu,
nestůj mi G#u bytu, jen mě nelitBmuj.
TD#ma slova jsG#7ou jen guláš dvC#akrát přihřívG#/Caný,
D#ma to mě nG#7ezachrání, a tC#o mi nepomůže,
a tak nFmesvlíkej mě z kD#může,
celý zvG#ědavý, celý zvC#ědavý,
jak vlG#/Castně vypadBmá takový mD#malý pohřeb,
na který si člG#7ověk sám nastřC#ádá.
R:Jó, kdybych byl vrC#abec, sezobal bych zG#rní
všem ptBmákům, co v F#okolí jsC#ou,
srdce měl bych slD#mabé a žaloudeček pG#lný
a dF#uši rozčepýřenC#ou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JD#mó, kdybych byl, žF#il bych si, žil,
a šťC#astný bych byl jG#/Cako pytel blech,
ale jD#má jsem, co jsem, a nG#7evěřím lítostC#em.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: